Tak jsme opět zavřeli dveře a otevřeli výdejní okénka, v kterých na vás čekáme denně do 20:00. Jídlo a potraviny si můžete objednat také předem po telefonu, on-line nebo nechat přivézt domů. Vše najdete na stránkách jednotlivých restaurací a v jejich instastories.
Together Bruxx Vinohradský Parlament Potrefená Husa Hybernská Potrefená Husa Pardubice Sia restaurant Cukrář Skála Sisters Bistro Foodway Catering Návštěvnické centrum Staropramen
Kariéra
Together
English
Belgická restaurace Bruxx

„Počítáme s tím, že zavíračkou v deset hodin to nekončí,“ říká šéf sítě gastroskupiny Together

Interiér restaurace

David Petřík společně s Viktorem Kaplanem stojí za gastroskupinou Together. Mají pod sebou 11 podniků, které jim za normální situace generují půlmiliardový obrat. Mezi ty nejviditelnější patří asijská Sia, belgická restaurace Bruxx, na česká jídla zaměřený Vinohradský Parlament, dvojice cukráren nesoucích jméno šéfcukráře Lukáše Skály nebo cateringová firma Foodway.

Na první pohled skvěle našlápnutý byznys, jenže letošní rok všechno mění. Aktuálně hospodským zasadilo ránu omezení otevírací doby. David Petřík pro Forbes popsal, jak současnou situaci vnímá.

Na covid-19 se připravit nedá, nedalo se a nebude dát. Doba mezi jarním covidem a letní sezonou bohužel nestačila na refresh potřebný k tomu, aby se gastronomie vzpamatovala, a ještě si udělala dostatečné zásoby. Červen sice vypadal pozitivně, ale sezona, jaká byla loni, ta bohužel nenastala.

V Praze bylo méně lidí, a i když nejsme nejsme síť typicky turistických restaurací, 20 až 25 procent našich hostů turisté přece jen tvoří. A ti chyběli a chybí dál. Na druhou stranu je ale potřeba kvitovat podporu od státu, která nám problém pomohla zčásti sanovat – dostali jsme jak covid nájemné, tak kurzarbeit.

A teď je tu podzim. Dalo se sice předpokládat, že nadcházející období nebude standardní a restrikce přijdou, zaskočilo nás ale, že se to děje už teď v září. Osobně jsem čekal, že to nastane v měsících, kdy je větší zima a dřív tma. Tipoval jsem nejdřív listopad.

Nedá se nic dělat, je to tu. Jenže zatímco na jaře jsme mohli doufat, že v létě budeme moct obsluhovat na zahrádkách a že strach z lidí opadne, teď už je jasné, že je před námi hodně dlouhá doba bez dostatečného množství zákazníků. Skepse je obrovská hlavně proto, že to celé klidně může trvat do jara.

Nechci se pouštět do komentování kroků politiků na způsob toho, jestli prognózy ohledně šíření viru měly být jasnější, nebo zda se měly roušky nosit kratší, či delší dobu… Vnímám ovšem naštvanost lidí na zmatečná rozhodnutí vlády, kdy se nedá spolehnout na opatření, která každou chvíli vycházejí. Jednou je to tak, podruhé zase jinak. Vyvolává to deziluzi, ztrátu kredibility.

Kromě toho počítáme s tím, že v našem segmentu to neskončí utažením šroubů na 22. hodinu. To už jsme zažili na jaře, kdy to byl jen mezikrok. I s ohledem na to očekáváme, že už po volbách se restrikce ještě zpřísní. Nejvíc mi ale vadí, že jasně nezaznívá, proč a na základě čeho mají být hospody omezované, když jsou tady jiné kroky, které působí dost iracionálně. Hospodu teď musíte zavřít v deset hodin večer, ale zároveň můžete jít do kotle na fotbal pro dva tisíce lidí. A to mám fotbal vážně rád.

Byl bych ochotný přistoupit na to, že personál i hosté mají používat roušky. A kdo to nebude dodržovat, ať mu klidně napaří obrovské tresty. Nesouhlasím ale s tím, aby se omezovalo to, kdy se bude hospoda nebo restaurace zavírat. Vždyť ani nevíme, jestli to pomáhá. Ano, jsou státy, kde jsou omezení ještě ostřejší. Třeba v Irsku měli hospody zavřené půl roku.

Rozdíl je ale v tom, že stát vám tam automaticky řekne, co pro vás jako podnikatele bude následovat. Tady se řekne „A“ – zavřete, a pak se složitým způsobem vymýšlí „B“ – co za to podnikatelé dostanou.

V první fázi podpora proběhla, to uznávám, ale bylo krajně trapné se dohadovat a bojovat za něco, co má vycházet z logiky věci a má být samozřejmé. Rozumím také tomu, že si stát musí kontrolovat, jestli někdo podporu nezneužil.

Z vlastní zkušenosti nás ale překvapilo, že na jedné straně agenda spojená s vyřizováním podpůrných programů kvůli údajnému nedostatku lidí na pracovních úřadech trvala překvapivě dlouho, ovšem na následných kontrolách z finančních úřadů u nás úředníci v podnicích strávili klidně i pět hodin.

Chápu také omezení klubů. Když je klub pro tisíc lidí, kteří tancují na parketu, je to jiné, než když v hospodě sedí na místě. A rozdíl z pohledu šíření covidu v tom, jestli hospodu zavřete v deset, nebo v jedenáct? Z mého pohledu vůbec žádný. Přitom pro ekonomiku podniků je hlavně na podzim, kdy už se nedá tolik sedět venku, i ta jedna hodina hodně zásadní.

To, co se humbukem kolem gastronomie zasévá, je obrovská nedůvěra zaměstnanců. Pokud něco pořád vypínáte a zapínáte, je logické, že lidé ztrácejí chuť v oboru dál pracovat. Tohle je doslova časovaná bomba. A jsou tu i další plíživé elementy.

Ničivý dopad na turismus je jasný, ale je tu také to, že hodně lidí, kteří začali pracovat z domova, se už zpátky do kanceláří nevrátí, což se negativně projeví hlavně v městských čtvrtích, kam se typicky chodilo na obědy. Jisté je, že současná situace bude mít dlouhodobý efekt, který se potáhne strašně dlouho. A nejhorší je, že některé věci už budou nezvratné.

Odkaz: https://forbes.cz/pocitame-s-tim-ze-zavirackou-v-deset-hodin-to-nekonci-rika-sef-site-gastroskupiny-together