Nejdříve vzbudili rozporuplné emoce, nyní soutěží o prestižní cenu. Autoři nové a sjednocené podoby hromadné dopravy PID přibližují svůj návrh
V létě 2020 jsme oznámili vítěze soutěže na jednotný vizuální styl městské a příměstské hromadné dopravy v Praze a Středních Čechách. Po pár měsících se návrh dočkal svých prvních realizací a my přinášíme rozhovor s autory vítězného řešení. Text je doplněn unikátními fotografiemi, které vznikly při redesignu autobusu v lakovacím boxu. Představíme vám také podobu prototypu první tramvaje, která se po pražských kolejích začne pohybovat už v nadcházejících týdnech. Autobusem v nových barvách se ale můžete po Praze svézt už teď. Autoři jsou za svůj návrh nominováni na ocenění Czech Grand Design v kategorii Grafický designér roku, zda zvítězí i v tomto ocenění se dozvíme už tuto středu 21. 4. 2021.
Nejlepší návrh
Vítězný návrh designérů Mikuláše Macháčka, Petra Štěpána a Bohumila Vašáka, kooperujících pod značkou superlative.works, je graficky čistým řešením s důrazem na přehlednost pro cestující. Všech tří autorů nové vizuální identity PID (Pražská integrovaná doprava) jsme se ptali na hlavní cíle, které si při tvorbě řešení kladli, i na to, jak vnímají negativní komentáře, které projekt ve veřejnosti vyvolal.
Na téma nejdiskutovanější otázky ohledně soutěže odpovídal i CZECHDESIGN, organizátor soutěže, v samostatném článku.
Tři autoři
Autoři nové vizuální identity pro ROPID (zadavatel soutěže) jsou grafičtí designéři Mikuláš Macháček, Petr Štěpán a Bohumil Vašák. Ačkoliv vás nespojuje jedno grafické studio, projekt PID jste navrhli společně. Proč?
BOHUMIL: Známe se už od školy a všichni jsme prošli Studiem Najbrt. Svou práci navzájem sledujeme a vzájemně se respektujeme. Projekt PID rozhodně není naše první společná zakázka. Navíc spolu často trávíme i volný čas a řešíme i mimopracovní záležitosti, takže jsme na sebe napojení možná víc, než většina těch, co sdílejí jednu kancelář. Projekt PID zaštiťuje studio superlative.works, ale vedle toho máme i další aktivity, některé společné, některé ne.
PETR: Práce na redesignu Pražské integrované dopravy není úkol pro jednoho designéra. Takto komplexní zakázka vyžaduje tým, jehož členové vnášejí do diskuze rozdílné pohledy a chtějí zvažovat různá hlediska. Nejen estetická, ale i funkční, provozní apod.
Měl jste v průběhu tvorby každý svou specifickou roli?
BOHUMIL: V průběhu práce neustále diskutujeme a návrhy si přehazujeme, takže jde opravdu o kolektivní dílo. Asi by šlo v záznamech naší komunikace vystopovat konkrétní dílčí autorství, ale tohle je tvůrčí spolupráce, není to souboj eg.
PETR: Návrh vizuálního stylu i jeho dílčích stavebních prvků mezi námi prochází opakujícím se kritickým kolečkem a každý má možnost upravit nebo připomínkovat kteroukoli část návrhu kohokoli druhého. Cílem je vytvořit nejlepší možné řešení daného problému. Nejde o to, kdo se víc podepíše.
MIKULÁŠ: Přesně takhle to je. Jeden z nás vymyslí kolečko, druhý čtverec a třetí trojúhelník. A výsledkem jsou pruhy.
Jak dlouho jste se rozmýšleli, zdali do soutěže pro ROPID půjdete? Výhra vizuálu veřejně známého subjektu je výhrou dvoustranné mince, od začátku bylo jasné, že vítězný návrh vzbudí vlnu emocí.
BOHUMIL: Moc dlouho ne (smích). S tím, že budou reakce na jakoukoliv změnu emotivní, se dalo počítat.
PETR: Práci grafických designérů z významné části tvoří rebranding. Tedy nenavrhujeme zdaleka jen zcela nové projekty, které vznikají na zelené louce. Je přirozené, že firmy i kulturní instituce během let upravují nebo mění svou vizuální prezentaci. Stejně tak upravují přístup k zákazníkům a reagují na vývoj trhu nebo technologií. Zároveň je také běžné, že určitá část široké veřejnosti těžko přijímá změny. Když pracujete na projektech, jejichž výsledky pak vidí větší množství lidí kolem sebe třeba i denně, emotivním reakcím se nevyhnete. Bavil jsem se poslední dobou na toto téma s několika lidmi a položil jsem jim otázku, zda si pamatují, jakou barvu měly vlaky Českých drah před tím, než byly modré. Vzpomenete si?
MIKULÁŠ: Rozhodoval jsem se poměrně dlouho, ne kvůli obavám z případných reakcí na naši práci, ale protože soutěže vnímám z mnoha důvodů jako problematické. Přesvědčilo mě téma, společná energie našeho týmu, kvalita poroty a organizátora.
Hraje roli pro designéry obecně, zda je soutěž uzavřená nebo otevřená? Přihlásili byste se do otevřené soutěže s tímto zadáním?
BOHUMIL: Nerad soutěžím v čemkoli, protože to hrozně prožívám. Potřebuji tedy opravdu silnou motivaci. Rozhoduje téma, ke kterému musím mít vztah, pak teprve forma a další okolnosti soutěže. Konkrétně PID je dost odborná zakázka, takže si otevřenou soutěž moc nedovedu představit.
PETR: Určitě je na prvním místě téma soutěže, pak až její forma. Dopravní a informační design máme rádi a v Česku moc příležitostí, jak se tímto směrem realizovat, zatím nebylo.
Zkušenosti
Jak jste zmínili, mezi vaše nejúspěšnější práce patří mimo jiné i orientační systém pro České dráhy ve spolupráci se Studiem Najbrt. Čím se lišil přístup k orientačnímu systému pro ROPID oproti ČD?
PETR: Pro ROPID pracujeme na návrhu merkantilních a propagačních tiskovin a na nejvíce viditelném návrhu grafického řešení dopravních prostředků. Ten bude obsahovat sadu piktogramů a různých textových označení, ale komplexní orientační systém v podobném rozsahu, jako byl systém pro nádražní budovy ČD, není součástí této zakázky. Nicméně přístup např. k tvarosloví piktogramů je vždy podobný. Piktogramy musí být na první pohled především srozumitelné. U jejich tvorby platí obecné pravidlo, že pokud piktogram vyžaduje k pochopení textové vysvětlení, stává se nadbytečným.
Petře, pro vaše portfolio je navíc příznačná spolupráce s gastropodniky. Máte na kontě vizuální identitu pro Sia Restaurant, Cukrář Skála, Bruxx, Foodway Catering, Brasileiro nebo třeba Čestr. Jak nejlépe grafický designér vystihne podstatu podniku v logu?
PETR: Moje práce vždy začíná studiem tématu a debatou s klientem, kterému pokládám spoustu otázek a snažím se detailně zjistit, co potřebuje. Jakou má mít výsledek atmosféru, jaký pocit nebo sdělení má design zprostředkovat. Pokud jde o restauraci, jde o to, jak se v ní má cítit návštěvník, jaké jsou potřeby personálu atd. Přístup je ale vždy velmi individuální. Někdy funguje, když jdete tématu naproti (na míru vytvořené titulkové písmo pro asijskou restauraci Sia z jídelních hůlek), jindy naopak. U Cukráře Skály mě hrozně lákalo udělat cukrárnu úplně jinak, než je zdobný „sladký standard“. Černobílá grafika postavená na písmu Mikser od Briefcase Type Foundry odkazuje spíš k technickým výkresům a na jejím pozadí září pestrobarevné zákusky jako jedinečné výrobky z továrny na čokoládu.
Nový vizuální styl PID
Čím je váš návrh nadčasový? Bude mít PID silnou vizuální pozici v metropolitním teritoriu?
MIKULÁŠ: Od začátku jsme chtěli, aby PID komunikovala současným jazykem, a tím přitáhla novou pozornost k cestování veřejnou dopravou. PID má být stejně atraktivní a srozumitelná služba jako sdílená kola nebo auta. Proto je návrh výrazně jiný než ten stávající a jiný než příbuzné dopravní systémy. Stejně důležitým argumentem byl vývoj designu karosérií dopravních prostředků. Do budoucna budou mít víc a víc prosklených ploch, pro které stávající horizontální dělení přestalo být vhodné. V opačném členění barev vidím nadčasovost našeho návrhu.
BOHUMIL: Převzali jsme prvky, které fungují, a zároveň jsme je aktualizovali. Myslím, že v dobrém návrhu by se ta nadčasovost a aktuálnost měla ideálně vyvažovat. PID by měl být ve městě nepřehlédnutelný, ale zároveň přirozený, neměl by vás vizuálně unavovat. Denně potkáte desítky jeho vozidel.
Jak Pražanům usnadníte orientaci při cestování?
BOHUMIL: Minulý týden jsem jel do Vraného a na jedné lince napočítal 4 různé barvy autobusů – bílý, zelený, červeno-šedý a červeno-bílý s modrou střechou – kdo by řekl, že ve všech platí stejný lístek. Snažíme se orientaci zjednodušit na několika úrovních tak, aby byly dopravní prostředky PID rozpoznatelné na první pohled.
PETR: Vozidla PID se v městském prostředí pohybují v záplavě další dopravy a jejich dolní polovina je často zakrytá okolním provozem. Otočení červeno-šedých pruhů o 90 stupňů dostává vizuální identitu také nad boční okna do úrovně střechy. Pokud vidíte zpoza křižovatky přijíždět jednobarevný autobus, víte, že nemusíte spěchat. Pokud vidíte pruhy, přidáte do kroku. (smích)
Veřejná doprava by měla být přehledná pro všechny skupiny cestujících, uvažovali jste při tvorbě nad specifickými potřebami například osob se zrakovým postižením, a jak jste je ve výsledném návrhu zohlednili?
BOHUMIL: Samozřejmě, naše řešení vychází ze závazných norem EU i ČSN (české technické normy), DPP (Dopravní podnik Praha) ale tvoří ještě přísnější interní směrnice. Jedním z praktických prvků vycházejících z těchto směrnic je třeba označení všech dveří autobusů bílým pruhem vysokým alespoň 20 cm, umístěným ve výši očí. Pro dodržení této regule používáme samolepku z reflexní fólie, která je viditelná i v noci. Tento osvědčený prvek jsme posunuli ještě o krok dál, když jsme ho přenesli nově i na tramvaje.
Redesignem projde PID během 15 let, co vaše grafické studio během této doby čeká? Končí vaše práce odevzdáním jednotného grafického manuálu?
PETR: Vytvořit kompletní manuál pro více než 100 vozidel bude práce bezmála na rok. Co bude, až práci odevzdáme, se těžko odhaduje. Obecně jsme zvyklí s klienty spolupracovat dlouhodobě a běžně se spolupráce mezi zadavatelem a designérem vyvine v dlouholetý vztah.
BOHUMIL: Aktuálně jsme dokončili první část manuálu, která mimo jiné zahrnuje výše zmíněné prvky usnadňující přehlednost pro osoby se specifickými potřebami. Po schválení Radou HMP a Radou Středočeského kraje bude zahájena další implementace. Během posledních měsíců jsme dopracovali také písmo a návrhy grafiky piktogramů, dokončili jsme také návrhy uniforem.
Čekají i Lítačku v budoucnosti šedo-červené pruhy?
BOHUMIL: To je otázka na zadavatele, já mám Lítačku jako aplikaci a tu si v barvách PID představit umím.
MIKULÁŠ: Stálo by za úvahu, jestli by kromě designu neměly mít karta i aplikace nějaký přitažlivější a srozumitelnější název než PID Lítačka.
Negativní komentáře
Základní šedo-červenou kombinaci doplní další barvy na doprovodném vizuálu například na plakátech. Jaké barevné obměny můžeme očekávat? Nemohu se nezeptat na veřejností kontroverzně vnímanou šedou barvu. Proč tedy šedá, a ne bílá?
PETR: Barevnost komunikačních kampaní budeme s ROPIDEM teprve diskutovat. Návrh jsme v soutěži představili jako podporu celkového vizuálního stylu a naznačení dalších možností. Díky výrazným pruhům není nutné, aby všechny výstupy byly striktně šedo-červené. To se samozřejmě netýká vozidel!
BOHUMIL: Kromě jepičích facebookových debat jsem nezískal pocit, že je šedá vnímána kontroverzně. Historická barevnost pražské dopravy je červená na „bílé“. A odstín té bílé se v průběhu času měnil – béžová tramvaj T3, světle šedé a stříbrné metro, sněhobílé první hranaté Karosy až po stříbrné tramvaje 14T a 15T. Nebavíme se tedy o nahrazení bílé, ale sjednocení řady odstínů, které doplňují dominantní červenou barvu. Výběr světle šedé byl ale především pragmatický – oproti bílé nemění časem odstín, je odolnější vůči znečištění a opravy vyjdou mnohem levněji než u stříbrné. S tvary současných karoserií ladí podstatně lépe než retro béžová, takže jsme sledovali i estetické hledisko. Historické vozy T3 zůstávají beze změny.
Šedá není jediným trnem v oku. Aleš Mička, grafický designér, v rozhovoru pro flowee.cz řekl: „Vertikální změnu linií považuji za velmi vhodnou a z celku mám moderní pocit. Přijde mi ale divné, že v zájmu lepší kompozice pruhů na některých vozech tyto nerespektují pozici dveří – někde ano, ale jinde ne, a to považuji docela za chybu.“ Jak to tedy s pruhy na dopravních prostředcích bude?
BOHUMIL: Kolega Mička reaguje na první vizualizace, kde jsme zkoušeli různé umístění pruhů. Najít jeden systém, který bude fungovat na všech typech vozidel, není jednoduchý úkol. Po řadě testů jsme definovali základní principy – poměry šedé a červené barvy a pozice pruhů. Výsledek můžete vidět zatím na autobusové lince 176, prototyp první tramvaje vyrazí na pražské koleje v nejbližších týdnech.
Proč jste se rozhodli pro autorské písmo „pid grotesk“?
BOHUMIL: Zkoumali jsme řadu možností včetně použití volně dostupného písma, ale vzhledem k velmi specifickým potřebám – kromě náročných typografických požadavků – je to především nezaměnitelnost a dosažitelnost v budoucnu včetně možnosti dalšího vývoje (rozšíření znakové sady třeba o vietnamštinu nebo azbuku, zúžené řezy apod.). Proto jsme se rozhodli oslovit Tomáše Brousila, u kterého jsme měli jistotu, že dokáže vytvořit skvělé písmo přesně podle potřeb projektu.
Návrhu jednotné vizuální prezentace celého systému PID předcházela nezbytná a podrobná rešerše. Které evropské město podle vás správně promlouvá k obyvatelům?
BOHUMIL: Města jsou živá, neustále se mění, těžko říct, které právě teď nejlépe komunikuje. Ale rozhodně se mi pohybuje nejsnadněji po městě, kde jsou zažité silné vizuální prvky, které přirozeně procházejí evolucí, a nové vrstvy nepopírají ty staré. Takovým nejvíce „přirozeným“ a zároveň jednotným prostředím je pro mne New York a v Evropě Londýn.
Zda vizuální styl hromadné dopravy skutečně funguje nebo ne, se nejlépe pozná z osobní zkušenosti. Jakkoli geniální a promyšlený design snadno zhatí nedůsledné používání. Co je podle vás měřítko úspěšné vizuální identity? Stane se podoba PID v příštích dekádách úspěšnou?
BOHUMIL: Pokud lidé nepotřebují přemýšlet a hned vědí, o co jde. A samozřejmě doufáme, že se nám to podaří, jinak bychom do toho přece nešli.
PETR: Úspěšná identita je esteticky kvalitní, funkční a je definovaná systémem pravidel, který je srozumitelný. Věříme, že ano.
MIKULÁŠ: Myslím, že vizuální identita může být úspěšná jen tehdy, když je správně vybudovaná celá značka. Pokud bude PID atraktivní služba, cestující budou mít rádi i její vizualitu.
